Den 2: Usmívat se vyplácí

Ráno se mi nechtělo vstávat, přece jen je tady časový posun proti nám 3 a půl hodiny. V 9 hodin jsem se ale přece jen dostavil na snídani, kde jsem potkal Joanne z naší malajské filiálky. Snídaně byla dobrá, pak jsem si ještě do poledne trochu odpočal, podíval jsem se v Business centru na majly a byla jedna hodina. Stále jsme nedostali slibované simkartyy do mobilů, ale nějak jsme si s Krišnou domluvili, že mi je přiveze někdo na letiště. Taky tam byl problém s placením hotelu,protože to vypadalo, že není zaplacený,ale pak se vše ujasnilo. Takže honem na letiště, tam jsem nafasoval indickou simku do druhého mobilu. Zatím není aktivní, ale to se snad vyřeší. Už jsme byli odbavení a do odletu zbývala půlhodina, když tu náhle se zjistilo,že je třeba vzít s sebou ještě dva balíky.Ale kupodivu se všechno vyřídilo hladce, ochotně a s univerzálním indickým úsměvem.

Letadlo byl moderní Airbus A320, každý měl svoji lcd obrazovku a jídlo bylo moc dobre. Masala dosa a nějaký bramborový bochánek v nějaké luštěninové kaši.

Na letišti v Charnigarhu na nás čekalo auto a jeli jsme do hotelu.Ten v Mumbaji byl hezčí,ale tohle taky ušlo.

Kolem osmé jsme šli na večeři, v takovém málem obchůdku s bistrem jsme něco pojedli (chicken tika, pickles, nakrájená cibule a chili, k tomu placka chleba a láhev vody, to vše asi za místní stovku). Ještě jsem si koupil dvě láhve piva, obsah alkoholu podle nálepky "ne méně než 6,25 a ne více než 8,25 procent alkoholu)". No, silný to je,ale žádná sláva co do chuti.