Den 6: Cesta do Jaipuru

Budíček drsný. Do hotelu jsme přijeli po půlnoci, než jsem se odmořil a sbalil si věci, byla skoro jedna. Takže ráno jsem vstal ve 4:45 a za půl
hodinky jsem se šel odhlásit z hotelu. Budu pryč jen dvě noci, ale pro jistotu si ověřují, že je rezervace na 22.4. v pořádku. Ano, rezervace je v pořádku na úterý 22.5. Namítám, že mám mít rezervaci na 22.4, že ten samy den v květnu je čtvrtek, jim příliš nevadí.Bohužel je hotel plně obsažen. Ale ono se to nějak vyřeší.

Na letišti jsme včas. Letiště je jeden přízemní barák.Následují obvyklé indické procedury: nejdříve nám zkontroluje letenku a doklad policista.
Pak si necháme zrentgenovat zavazadla, která půjdou k odbavení. Na zámečky nám daj samolepky, abychom si tam něco nepřihodili, případně nasadí na zipy umělohmotné pečetě.

Čtu si na ceduli,co se nesmí vozit v příručním zavazadle - zaujal mě bod 27 (dynamite) a 28 (hand grenate) a taky tuším 26 - pickles and chili.
Pak se jde k odbavení, zase na rentgen, tentokrát s příručními zavazadly. Kupodivu si nemusím sundávat opasek. Jinač, ženy a muži mají oddělené místo pro prohlídku. Chvilka v čekárně a už se jde k letadlu. Venku u odřeného stolku si mě slečna odškrtne v papírovém seznamu a nasedáme. Dělám si fotku, ale víc nestihnu, hned je u mně oturbanovaný a osamopalovaný Ind a ukazuje mi, že se tady nesmí fotit. Letadélko je malé Avro 169, 14 rád po 6.Let má trvat 50 min. Za tu dobu stačíme absolvovat školení, odstarovat, sníst pěknou svačinu (v Lufthanse by se měli učit) a přistát. Akorát by to letadlo mohlo min smrdět, ale to možná smrdí jen mymu evropskymu frňáku :)

Po padesátiminutovém letu přistáváme v New Delhi, kde máme hodinu a půl do nového letu, ale v té době musíme stihnout odjezd autobusem od letadla do letištní haly, vzít si z pasu zavavadla a přejít do jiné haly k novému odbavení - tentokrát poletíme s "*****" services od firmy Kingfisher, což mám vyzkoušené a je dobré.

ALE nebylo nám jedním spolucestujícím dobře poraděno, a místo abychom nasedli do přistaveného autobusu k terminálu 1A, šli jme k jinému terminálu, ale to nebylo správně, a když jsme přišli zpět k autobusu, byl už přeplněný, že jsme se tam už nedostali. Naštěstí se ujali nás dva Indové, kteří říkali "not farm fajf minut, Kingfiser okej", popadli naše vozíky, že jsme jim sotva stačili, a proběhli jsme po silnici mezi auty až k sousednímu terminálu. Tam nás poctivě zkasírovali (stovka nestačila, dvě jo, ale kazdýmu, oni jsou šikovný), ale účel to splnilo - ještě odbavení. Zase rentgen, nelíbila se zase krabice s počítačovejma krabičkama, ale nakonec nás odbavili a šli jsme na druhou kontrolu, tam už stála Pětihvězdišková paní od Kingfishera a popoháněla nás a dělala nám cestu. Konečné jsme nasedli do autobusu (Kingfisher nemá sedačky,ale pohodlné klubovky, fakt síla) a jelo se k letadlu. A nasedli jsme a zjistili jsme, že letíme společně s týmem, který v Jaipuru zítra hraje.
Krátký let (40 min) a jsme na místě, tam na nás čeká olivrejovaný řidič a jede se do města.

Jaipur se mi líbil od první chvíle. Na ulicích rikše, velbloudi, povozy s koníkama, moderni auta, motorky, prostě pěkně živo. A taky horko: 38 ve stínu. Hodně domů postavených z růžového pískovce, městu se taky říká "Pink city".
V hotelu první problém-pokoje nejsou. Máme ale rezervační čísla,takže se nakonec svých pokojů dočkáme-nejsou to ale normální pokoje,ale pěkné dvoupokojové apartmány s terasou. Hotel má i bazén,nebudu mít ale čas ho navštívit, to je jisté.

Deset minut po nás do hotelu přijíždí nám už známý kriketový tým a kdo má v hotelu nohy, jde ho vítat. I paní nebo slečna z recepce se omluvi, že bude hned zpět, a šla vítat.

Hned po ubytování jedeme na stadión,kde se setkávám se starým známým, Krishnou. Dáváme si obídek ve vegetarianském cateringu, sice nevím, jak se co jmenuje, ale je to dobrý. Při pohledu na kuchaře, který sedí v koutě a bojuje s hromadou cibule si říkám, že je dobře, že jsem si vzal s sebou litr a půl kořalek k dezinfekci. Ale třeba mi to jen tak připadá.

Hned začínáme zapojovat dráty,abychom toho stihli dnes co nejvíc. Hodinu sháníme žebřík, ale pak už to celkem jde. Večer si dáváme zase "veg" večeři, mimo jiné smažené zelené chilli papričky v těstíčku. Ani moc nepálí, je to moc dobré. V deset máme zadrátováno a jedeme zpět do hotelu.