Den 4: Trocha adrenalinu

Ráno jsem nějak neměl chuť k jídlu při představě, co mě všechno tenhle den bude čekat, tak jsem snídal jen slivovici :)

Krabičky konečně dorazily kolem poledního, hned jsem se pustil do práce. Nakrimpovat ethernetove konektory ve třímetrové výšce na bambusovém žebříku, který je stavěny na indické muší váhy je poctivý adrenalinový zážitek, sen každého dobrodruha. Navíc venku sviti docela zostra slunce a tak vůbec. Samozřejmě jsem měl k ruce pár indických dělníků: Jeden byl vedoucí, s ním šel podvedouci a pak tam byl Ind s pěkným žebříkem. Poctivý bambus, stlučený naprosto ďábelskými hřeby, trochu se to sice se mnou klepalo, ale když to dole jeden pevně držel, hned jsem pozbyl nedůvěry. Večer naštěstí přijel Kelvin z Malajsie, takže jsme společně rozeběhli patřičně aplikace, Pak jsme krabičky rozvěšovali na různé sloupy a ploty u bran, snažili jsme se,aby čínské adaptéry držely v indických zásuvkách a občas se nám to i povedlo. S tím budou ještě problémy. No, do hotelu jsem se dostal asi ve dvě ráno. Pokusil jsem se spláchnout se sebe prach, pot a nalepené komáry, povečeřel jsem slivovici a šel jsem do hajadanu.Zítra je sraz v 10.