Den 12: Volný den

Ráno si čteme v novinách, co se vlastně událo mezi těmi hráči na závětu mače - jeden prej toho druhýho urazil a ten mu dal pěstí. No, do konce turnaje si nezahraje.

Dnes máme víceméně volno, jen se odpoledne musíme stavit na stadióně kvůli jakémusi zmatku ve vstupenkách. Tak hnedpo snídani vyrážíme se podívat po místních obchůdcích. Chandigarh stavělo více architektů, mezi nimi i Le Corbusier. Je to nově postavené, plně betonové město. Okolí hotelu je plné stejných třípatrových velkých budov - dole pole v podloubí jsou obchody a restaurace, po schodech se dá vyjít do dalšího patra, kde jsou další obchody a kanceláře. V těchto domech se nebydlí. Obchody s hudbou jsou plné indických CD, DVD a SVCD, dokonce i na kazety se dá narazit. Jinak zboží jako všude jinde - mobily, elektronika, sárí, turbany. Na chodníku posedávají vařiči čaje a prodavači různého pečiva, několikrát je nám nabídnuto vyčištění obuvi. U každé benzínové pumpy je místečko, kde se provádějí drobné opravy kol a motorek, tam stojí jeden starý Ind a makají tři děti. Pod stromem má své pracoviště i holič - zrcadlo, židle, láhev s vodou, kus látky prosi slunci. A zákazníky má. Dále zase pod přístřeškem nabízelí dva maníci melouny. A u kina je tržiště s oblečením a tak. U kina jsou dvé okénka na prodej vstupenek, jedno do přízemí, druhé na balkón. A každé je navíc rozdělené na Gentlements a Ladies. Tady se do kina chodí odděleně.

Po návratu ze stadionu jdeme hned na večeři a procházku si ještě zopakujeme, jen jdeme přes obytnou čtvrť s vilkami a domky. Plánuju si, že si v posledním obchodě koupím pěkně vychlazené pivo, ale ten má jediný zavříno.  K předchozímu stánku se nevracím, už na to peču.

Ještě potřebujeme něco ověřit na internetu, kupuju kupón na dvě hodiny, zadávám login a heslo, nefunguje to. Jdu to reklamovat do recepce, po chvíli všemožného zkoušení mi dávají jiné údaje, to už funuje, takže ještě chvíli něco řešíme.
Je pomalu jedna, jdeme spát, zítra - vlastně už dneska - je match mezi Kingama a Delhi.