Den 14: Honba za památkami a zbytek dne na cestách

Dnes po snídani ("kačípuno" nám přinesli skoro automaticky) jsme měli v plánu se podívat na pár staveb, které navrhl švýcarský architekt Le Corbusier. První problém se vyskytl s taxi - trvalo hodinu, než přijel,takže jsme nejdřív odvezli kolegu na letiště a až pak na Capitol Complex, kde se má nacházet Assembly, High Court a Secretariat. Ještěže jsem měl mapku! Taxikář několikrát telefonoval, ptal se místních, stejně to nikdo neznal. Až nakonec jsme to našli. High Court jsem si vyfotil v pohodě, pak ještě otevřenou ruku - symbol města a ještě jednu budovu. A už se tam objevil voják a vyhnal mne. Tyhle všechny budovy jsou vládní, a místní vláda je velmi nervozní, když si někdo něco fotí. Snad horší než na letišti. Taxikář říká nervózně Go!Go!Go!, tak jsem naskočil a radši jsme zmizeli. Takže Indové mají památky, na které upozorňují v průvodcích, ale nesmí se to fotit. Mám tři fotky. No a pak jsem jel do hotelu,vzal si zavazadla a jel na letiště.

Dnes letíme zase do Jaipuru. Na letištích v Indii je to jiná, proces odbavení je složitější. Do haly jsou vpuštěni pouze cestující s platnou letenkou.

Nejdřív si každý musí nechat zrentgenovat vlastní registrovaná zavazadla (ta co nejdou do kabiny) a nechat si je stáhnout plastovou páskou a olepit samolepkama. Pak se jde na odbavení, tam vezmou pouze takto označena zavazadla.

Pak se jde na "security check"-nejdříve voják dlouze zkoumá palubní letenku, pak zrentgenujou kabinová zavazadla,každý musí projít bezpečnostním rámem a je dalším vojákem s detektorem kovů znovu zkontrolován. pak dostane razítka na palubní vstupenku. Na každé kabinové zavazadlo si každý musí dát visačku a na ní dostane razítko. Až pak se dá jít k letadlu. A tak ještě zkontrolují (zase voják) všechna razítka na vstupence a zavazadlech. Dnes jsem ale navíc ještě musel ukázat na hromadě naše odbavená zavazadla a nechat si to označit na palubní vstupence.

V Delhi jsme byli za půlhodinu letu (stačili nám dát svačinu), ale stejně tam byla půlhodina zpoždění. Doufali jsme,že stihneme následující let, ale zjistili jsme, že je o hodinu a půl opožděn. Ach jo.

Tady je ještě taková zvláštnost, že se zavazadla při delších letech nedají odbavit přímo do cílové stanice, vždy po ukončení jednoho letu se musí vyzvednout na páse, naložit na trolley, vyjet z příletové haly a přejít do odletové. A tam si to užít celé znova: Rentgen, páska, check-in, security, razítka. Mezitím kontrola palubních vstupenek, razítek a tak.Tak jsme si aspoň v klidu prošli se zavazadlama přes jeden rentgen, odbavení, security, no a ještě máme přes hodinu času. Minulé, když jsme honili letadlo, to byl mělo jiný švunk! Naše Kató zatím upozorní hotel, že budeme trošku pozdějc.

Takže v půl desáté sedíme v Canadairu CRJ 200, což je letadélko asi pro padesát lidí. Dostáváme bonbóny a vodu, bezpečnostní školení, a po startu zase 'snack'. Zase bulka-dusivka s nějaký vegetariánským karbanátkem, muffin (ušel) a lahvička vody. Musí se na to rychle, mám dojem, že letadlo už sklápí čumák dolů a jde se na přistání. V Dillí bylo před sedmou večer kolem 40 stupňů, a v půl desáté to nebylo lepší. V Jaipuru má být kolem 30.

Přistáváme, auto na nás čeká, je to fajn. Máme toho plné zuby, dnešní cesta (ty dva lety, každý kolem 270 km), trvala přes 7 hodin. Ale v hotelu, i když zase straší, že naši rezervaci neznají, jsou velmi milí (Please make támdlenc yourself comfortable)a pokojík je moc pěkný.

Zítra se jde na stadion, uvidíme, co vše přežilo.