Den 19: Zase mač, tentokrát pro mně poslední

Takže dnes nás čeká zase zápas. V devět hodin jdeme na snídani, je pěkně darebná. Ale nechal jsem si udělat omeletu, kuchař mi ji usmažil přímo přede mnou, naházel do ní na kousky nakrájenou cibuli, papriky, zelené čili, houbičky, rajčata - to docela šlo. Kávu měli jen instantní, v každý si musí namíchat vlastní. Ananas oschlý, meloun nevychlazený, džus z prášku. Ne, tohle není Sheraton :) Ale co, konečně, najedl jsem se, ještě jsme šli něco nakoupit do obchůdků naproti a ve dvanáct zase taxi na stadion. Tentokrát bez komplikací, přijel včas, nepíchli jsme.

Na stadionu je vše připraveno, na chvíli si nechám pustit generátor (po zkušenostech z loňska máme nezávislý zdroj elektřiny) a dělám si pár testů, vše je OK, takže přiděluji kontrolorům PDÁčka, než ten stadion obejdu uplyne skoro hodina. Naštěstí je na tomhle stadionu obsluha pokaždé stejná, takže mám o starost míň. Klucí indičtí jsou šikovní, když se jich na něco ptám, potřásají všelijak hlavou (to může znamenat cokoliv) a brebentěj tou svojí místní řečí. Vždycky je mezi nima někdo, kdo umí trochu anglicky, tam se nějak domluvíme. (Helou, ser, how are ju?)

V osm hodin začíná zápas - dnes hrají místní Pandžábští Králové XI. proti Kolkatským Knights Riders. Je vyprodáno, ale Králové hrajou asi blbě, protože diváci nejásají jako minule a odcházejí v průběhu utkání. Za chvilku i my zabalíme naše zařízení a nás taky. Zejtra letím domů, cesta dlouhá. Nevím, kde se dostanu k internetu - v Charnigarhu na letišti je wifi zdarma, to vím, ale času bude málo. Tak mi držte palce, ať dorazím já i taška, ona se ráda toulá.